Závěry desátého kola hlavního líčení u pražského soudu 

                             nekonečného příběhu Mostecká uhelná

 

 

Všem spolupoutníkům na mé cestě životem přeji klidné a harmonické dny.

V čase úplňku a rovnodennosti proběhlo ve dnech 20. až 24. září 2021 další, již desáté kolo hlavního líčení u pražského Městského soudu.

Na základě žádosti předsedkyně senátu paní JUDr. Slepičkové soud obdržel od úřadu Vlády ČR informaci, že si vláda pana premiéra Zemana objednala od BIS podrobné informace o situaci kolem skupování akcií MUS na volném trhu a zabývala se i údajným „tunelováním“ MUS ještě před tím, než prodala svůj minoritní balík akcií MUS společnosti Investenergy s.a. za 650 mil. Kč.

Tyto informace potvrdil už v devátém kole pan ministr Bašta a v tomto kole k tomu byli vyslechnuti ještě pan ministr Mertlík a ministři Vetchý a Grégr.

Pan ministr Mertlík potvrdil, že se určitě zůčastnil alespoň jednoho jednání Vlády ČR v režimu utajení, na kterém se takové zprávy BIS projednávaly. Nenašel v těch zprávách nic, co by bránilo Vládě ČR prodat zbytkový podíl v MUS společnosti Investenergy s.a. Řekl, že informace o vyšetřování privatizace MUS ze strany policie a BIS byly tehdy veřejně známé a pokud on ví, tak Policie ČR ani BIS nikdy nezjistily cokoliv protizákonného. Nic protizákonného nehlásil ani Český báňský úřad. Ve stejném duchu jako pan Mertlík pak ve čtvrtek vypovídal i pan ministr Grégr.

Síla sugesce – aneb jak se stále opakovaná lež stává pravdou.

Už asi před 2.200 lety znal sílu sugesce římský státník Cato. Protože chtěl dosáhnout zničení Kartága, začal velmi často opakovat frázi: „ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno“.

Před 24 lety si z tohoto člověka vzal příklad Roman Češka, tehdejší předseda FNM ČR, a začal neustále opakovat, že management MUS „tuneluje MUS“, a že si kupuje akcie MUS a její peníze. Podařilo se mu to dostat tehdy do všech celostátních medií a zahájil hon na management bez ohledu na právní skutečnosti a bez ohledu na to, že pojem „tunelování MUS“ neměl žádný právní obsah. O „tunelování MUS“ mluvil velmi často a mluví o něm dodnes, bez ohledu na to, že všechny právní skutečnosti již tehdy prověřila Policie ČR, BIS, pracovníci Českého báňského úřadu a hlavně všechny aktivity managementu MUS stále důkladně prověřovaly mezinárodní auditorské firmy Delloite & Touche a KPMG v tuzemsku i v zahraničí.

Jedná se ryzí bezohlednost pana Češky, kterou nyní využívá i pan státní zástupce Bartoš při jednání soudu. Snaží se vytvořit v jednotlivých členech vlády silný pocit viny, že se v roce 1999 zúčastnili něčeho protizákonného a špinavého, s cílem, aby se vyjádřili, že s tím nechtějí mít nic společného. Občas se mu to u některých slabších povah ministrů i povedlo.

Síla sugesce ve čtvrtek dokázala přesvědčit i pana ministra Vetchého o tom, že se podílel na rozhodnutí o prodeji zbytkového státního podílu v MUS v roce 1999 přesto, že na zasedání vlády zřejmě nebyl vůbec přítomen. Uvěřil paní předsedkyni soudu, která prohlásila, že tam určitě byl, protože ze 16 členů vlády hlasovalo pro 16 členů vlády. Jenže vláda Miloše Zemana měla tehdy celkem 18 členů, takže 2 členové vlády byli asi někde jinde. Presenční listinu ze zasedání vlády však stále nemáme k dispozici, takže se nedá nijak ověřit, kdo tehdy na vládě skutečně byl.

A tak přesto, že pan ministr Vetchý na začátku svého výslechu prohlásil, že byl celý ten inkriminovaný den v Senátu, kde obhajoval zákony související se vstupem ČR do NATO, tak uvěřil paní předsedkyni a odpovídal, jakoby na vládě přítomen byl. Je to velmi paradoxní situace a zároveň signifikantní pro celkový průběh soudního procesu ohledně privatizace MUS.

Takže nyní ještě po 24 letech stále silně působí sugesce Romana Češky, která má vytvářet pocit, že MUS byla vytunelována. Přitom u soudu bylo už mnohokrát prokázáno, že na půjčce do společnosti NFMG, která kupovala akcie MUS, nebylo nic protizákonného. A nebylo nic protizákonného ani na investicích společnosti Portoinvest Establishment do podílového fondu EERL, který vlastnil akcie MUS. Stejně tak nebylo nic protizákonného na konceptu „převzetí jmění MUS“, který vytvořil finanční ředitel MUS Vasil Bobela, a který schválili auditoři i obchodní soud v Ústí nad Labem. 

Přitom zásadní souvislostí, kterou bychom měli všichni u soudu vnímat, je skutečnost, že privatizace MUS byla v pořádku až do roku 2012, kdy Švýcarsko nutně potřebovalo pro svůj 12-ti denní rozsudek najít škodu a poškozeného. Švýcarsko se tehdy velmi aktivně snažilo vytvořit způsob, jak říci, že byla poškozena České republika, aby si mohlo ponechat peníze, které byly uloženy v jeho bankách. V té době přitom ještě nabízelo České republice, že jí část peněz přenechá, dnes už o tom však nechce ani slyšet. 

Dalším předvolaným svědkem byl pan Beat Lerch, který ve Švýcarsku vykonával funkci ředitele dceřiných společností MUS Portoinvestu a Portoeuroinvestu. Obě tyto dceřiné společnosti měly za úkol spravovat volné peněžní prostředky ve švýcarských bankách a také investovat volné peníze do energetických aktiv. Obě tyto společnosti vznikly na základě investiční strategie MUS a o jejich vzniku rozhodovalo představenstvo MUS. Uvnitř MUS obě tyto společnosti spadaly do gesce finančního ředitele Vasila Bobely a jejich kontrolu průběžně zajišťovaly tuzemské i zahraniční auditorské společnosti – konkrétně KPMG.

Velmi důležitým svědkem byl pak také pan Jacques de Groote, který soudu sdělil, že v letech 19973 až 1994 pracoval ve vedení Světové banky a Mezinárodního měnového fondu. Po sametové revoluci z pověření ministra financí pana Klause zastupoval v těchto institucích také Československo či Českou republiku. 

Od roku 1995 se začal věnovat soukromým aktivitám v oblasti obchodu a navázal úzkou spolupráci s panem Steve Norrisem, který v USA vytvořil investiční fond APPIAN. Tento fond se v letech 1996 až 1997 zajímal o investování do MUS. 

Pan Norris angažoval pana de Groote na poradenství v různých obchodních projektech mezi Evropou a USA a také při investicích v ČR, protože měl velké množství živých kontaktů mezi vlivnými lidmi. Pan de Groote se přiznal, že se i po roce 1994 setkával s důležitými lidmi v ČR, např. s ministrem financí, s guvernérem ČNB apod., ale to už bylo pouze při neformálních příležitostech, jako byly společné obědy, večeře apod.

Protože pan Steve Norris měl v roce 1997 velké finanční problémy, tak od investic do MUS odstoupil, a pan de Groote začal od roku 1998 pracovat pro společnost Investenergy s.a. Potvrdil odkoupení obchodní značky APPIAN mělo sloužit k zakrytí konečných beneficientů a sdělil, že v té době na tom nebylo nic neobvyklého, natož protizákonného. Prostě jen neměli být známi koneční beneficienti investičního schématu APPIAN. Na druhou stranu ale přiznal, že o této skutečnosti mnozí zainteresovaní lidé věděli, nejspíš i pan Bašta.

Během svého výslechu také potvrdil panu státnímu zástupci z Olomouce panu Bartošovi, že byl ve Švýcarsku osvobozen ze všech obvinění, které proti němu vznesl pan Aboudarham ve spolupráci s českým rozvědčíkem Ivanem Morozem ve věci privatizace MUS.

 

Děkuji vám všem za láskyplnou podporu

S láskou a vděčností – hluboký klid a mír v nás

Antonio