Milí přátelé,
ve dnech 1.,2. a 4. října proběhlo další kolo hlavního líčení u Pražského soudu. Byly to velmi poklidné tři dny, ve kterých jsme přečetli mnoho dokumentů z přípravného líčení. Nyní se nacházíme již u svazku č. 74 z celkového počtu 99.
Ze starých dokumentů z let 1997 a 1998 pocházejících přímo z úřadu Vlády ČR a z různých ministerstev jednoznačně vyplynula snaha českého státu prodat zbytkový státní podíl v MUS co nejdříve, protože MUS byla ve velmi špatném stavu. Český stát tehdy odhadoval cenu jedné akcie MUS na úrovni 30 Kč/ks. Celková cena státního podílu byla v té době odhadnuta na částku 646 mil. Kč.
V těchto dokumentech byly navrhovány různé způsoby prodeje zbytkového státního podílu v MUS i v dalších hnědouhelných společnostech. Byly zde uvedeny úvahy státu o zapojení managementů společností do privatizace a navrhovány významné slevy za to, že stát nebude muset vynakládat významné prostředky na uhrazení tzv. dluhů minulosti v rozsahu mnoha miliard Kč.
Tehdejším cílem státu nebylo dosažení vysoké ceny, ale rychlost privatizace a hlavně funkčnost privatizace a převedení těžebních společností do rukou subjektů, které dokáží zvládnout velmi rychle rozsáhlou a komplikovanou restrukturalizaci těchto podniků. Opět se tedy potvrdilo, že nedošlo k žádnému privatizačnímu podvodu a že naše kauza je především mediální a politickou kauzou, kterou někteří lidé používali vždy v předvolebním boji k dosažení svých osobních zájmů.
Ve čtených dokumentech byly také uvedeny všechny auditorské zprávy od renomovaných společností Delloite & Touche a KPMG za léta 1995 až 2003, tedy za celé období, kdy jsem v MUS aktivně pracoval. Obě uvedené auditorské společnosti průběžně prověřovaly, jestli vedení MUS neporušuje české právní předpisy. Ve všech těchto devíti letech jsme obdrželi od auditorů Výrok bez výhrad, protože nebylo shledáno žádné porušení zákonů ani účetních předpisů.
Během těchto let nebyla zjištěna ani žádná škoda ve výši 7 mld. Kč, kterou v podobě smyšlené pohledávky nyní (od roku 2011) uplatňují pánové Pudil, Bobela a Tykač. Při tak důkladné práci obou světových auditorských firem není možné, aby takovou škodu neobjevili, pokud by skutečně existovala. Nehledě na skutečnost, že pánové Pudil a Bobela by byli za ni také osobně odpovědní. Pan Bobela byl tehdy finančním ředitelem a pan Pudil měl na starosti všechny strategické záležitosti MUS.
Moje osobní účast na tomto líčení byla velmi důležitá, protože jsem měl možnost se přímo vyjádřit ke všem dokumentům a tehdejším situacím, i k nepravdivým tvrzením právního zástupce pánů Pudila, Bobely a Tykače. Takže jsem rád, že jsem zvládnul ten velký tlak a do vězení ve Švýcarsku nenastoupil. Pokud bych tam v srpnu nastoupil, tak by mě dnes čekal stejný osud jako Petra Krause a já bych ztratil poslední šanci se obhájit.
Příští kolo hlavního líčení se bude konat od 9.12.2019 do 13.12.2019 a měli by k soudu přijít důležití svědci. Pánové Pudil a Bobela jsou předvoláni na pátek 13.12.
Těším se na další vývoj tohoto příběhu.
S hlubokým smířením v Srdci
Antonio