První závěry od mého soudu v příběhu Mostecká uhelná

Když se ohlédnu za uplynulými dvěma týdny, ve kterých začalo hlavní líčení u pražského soudu ve věci Mostecká uhelná, tak cítím radost i bolest zároveň.

Celé hlavní líčení probíhalo ve velmi korektní atmosféře ze strany všech zúčastněných i ze strany novinářů a médií. Cítím za to velkou vděčnost. 

Největší vděčnost však cítím za tu obrovskou podporu a důvěru, které se mi dostalo od všech přátel, kamarádů, spolupracovníků, náhodných známých i úplně neznámých lidí. Vnímám to tak, že se naše pole velké vzájemné lásky rozšiřuje do nového prostoru tak trochu skrze mě a skrze příběh Mostecké uhelné. Všem souputníkům na naší cestě lásky v současném životě moc děkuju.

V průběhu hlavního líčení se ukázalo několik důležitých momentů:

1.     Ve spise nejsou téměř žádné dokumenty zevnitř Mostecké uhelné. Nevím, jestli je to jen opomenutí státních zástupců, protože zápisy z vedení MUS, z představenstva MUS či z jednání se státními orgány by nám mohly hodně pomoci vysvětlit, v jaké situaci se v 90-tých letech MUS nacházela a jakým způsobem a s jakou péčí jsme ji spravovali a řešili tehdejší kritické problémy. Přitom státní zástupce je ze zákona povinen shromažďovat všechny objektivní informace – i ty, které jsou ve prospěch obviněných. Nám nyní nezbývá, než požádat o doplnění spisu o materiály popisující transformaci MUS přímo z Mostecké uhelné. Jsem zvědavý, jestli je současní vlastníci soudu vydají.

2.     V průběhu čtení spisu se ukázalo, na jak velkém množství aktivit se v MUS podíleli také Vasil Bobela a Petr Pudil. Bylo zcela zřejmé, čeho všeho se účastnili a co také sami iniciativně tvořili. Bylo vidět, jak velký vliv měli. O to víc je překvapující, že podle státních zástupců jsou moje 2 mld. Kč získané z prodeje MUS údajně „špinavé peníze“ a jejich 15 mld. Kč, které si oba pánové z prodeje MUS ponechali, jsou prý „čisté peníze“?!

3.     Nejvíc je však šokující, že i k tomuto soudu dokázali přijít oba pánové Pudil a Bobela spolu s Pavlem Tykačem s nárokem na odškodnění v podobě tzv. „plovoucí pohledávky“ ve výši 7,5 mld. Kč, kterou nemají nikde v účetnictví. Přitom jim nikdy žádná škoda nevznikla, a pokud bychom jen teoreticky připustili, že ano, tak se na ní sami podíleli.

4.     Nejdůležitější ale bylo čtení dokumentů ze státních orgánů, ze kterých z mého pohledu jasně vyplývalo, že stát se rozhodoval velmi pečlivě půl roku, jestli své zbytkové akcie MUS prodá, komu je prodá a za kolik peněz je prodá.
Ze čtených dokumentů bylo také jasně vidět, že stát měl představu a věděl, komu akcie MUS prodává. 

5.     Z těchto dokumentů podle mě také jasně vyplývá, že nemohlo docházet k žádné manipulaci s cenou akcií MUS, protože se od 2.4.1998 vlastně jen čekalo na to, kdy česká vláda zareaguje na podanou nabídku k řešení. Reagovala věcně někdy na počátku roku 1999, brzy po volbách, a přitom si někteří úředníci ministerstev uvědomovali, že akcionář, který drží 49,98% akcií si na trhu může kdykoliv koupit další balík akcií o velikosti třeba 20 tisíc akcií a získat tak majoritu. Tyto akcie byly na trhu k dispozici. A pak by cena akcií klesla ještě níže.

6.     Velkou chybou státu bylo ale to, že vůbec nereagoval na nabídku na řešení celé situace ze dne 2.4.1998, podle které by za zbytek svých akcií v MUS obdržel částku 3,050 mld. Kč.  Za to nese odpovědnost vláda premiéra Tošovského a zejména také Roman Češka, který se snažil svým nevídaným osobním angažmá naše aktivity bojkotovat.

7.     Nejsilnějším okamžikem hlavního líčení pro mě osobně ale byla situace, kdy se četly tiskové zprávy, které připravoval Petr Pudil a jeho tým. Byly tam i články z novin, ve kterých jsme se prezentovali jako americká skupina investorů a pan de Groote nahlas všem tvrdil, že tam v žádném případě manažeři nejsou zapojeni. Já jsem se při tom čtení silně styděl a viděl jsem, co jsem vlastně pomáhal vytvořit. Omlouvám se celé české veřejnosti a hlavně novinářům za naše lhaní a za vytvoření matoucího veřejného obrazu o nás. Je mi to moc líto, ale už se to nedá změnit. Potřebuji to říci nahlas, protože se chci zcela uzdravit, nikoliv zachránit. Je sice pravdou, že tehdy byly a i v současnosti jsou zcela legální komisionářské smlouvy a utajování skutečných vlastníků. Já to však vnímám to jako velkou chybu, že jsme vytvářeli falešný obraz před veřejností. Zároveň to však neznamená, že vláda nevěděla, komu prodává. Informace o tom jsou také ve spise. Po právní stránce však v té době byly skutečnými investory investiční fondy EERL, nad kterými jsme si udržovali pouze kontrolu.

8.     Zároveň se také četly dokumenty, ze kterých jasně vyplývalo, že v té době jsme ještě stále hledali zahraniční investory, kteří by si akcie MUS od těch investičních fondů koupili a spolupracovali s námi na stabilizaci a rozvoji MUS.

Termíny hlavního líčení byly rozšířeny o další dva týdny. Takže soud bude pokračovat po celý příští rok v těchto čtyřech týdnech: 18.-22. února 2019, 8.-12. dubna 2019, 10.-14. června 2019, 7.-11. října 2019. V tomto kontextu je zajímavé, že Švýcarsku stačily 2 týdny na to, aby nás zcela nekompromisně odsoudili a peníze si ponechali, a to vůbec neznali české zákony ani české reálie 90-tých let.

Těším se na naši další společnou cestu životem, která nám jak doufám pomůže všem vyrovnat se s mnohými „nespravedlnostmi“, které u nás v Čechách vznikly v 90-tých letech.

S láskou

Antonio